admin-ajax

Úvod první – BLOG

Ahoj všem, kteří tohle čtou. Už je to nějaký ten rok, kdy jsem prohlásil, že pokud vystuduji na ekonomické škole alespoň bakalářské studium napíšu o tom knihu. 😀 No možná si říkáte, co je na tom tak významného….nic. Doopravdy nic, ale pro mě to tenkrát měl znamenat životní zlom. Proč? Dozvíte se. Aby tento úvod neztratil smysl, doplním ještě, že jsem se prostě a jednoduše rozhodl psát prozatím místo knihy tento blog, kde se pokusím všechny mé myšlenky, plány, ale hlavně zkušenosti popsat. Myslím, že to místy může být i zábavné, doufám že motivující, ale hlavně čtivé!

…. ,,POZITIVNO SE ŠÍŘÍ DÁL“ ….

Jako střední školu jsem si vybral konzervatoř, na které jsem strávil skvělých 6 let (poslední 2 roky už zároveň se studiem VŠ) a kde slovo ,,matematika“ se považovalo za sprosté. Studoval jsem hudebně dramatický obor, ale zkráceně řečeno jsem studoval herectví, inu dělal jsem ze sebe šaška. To mi vždycky šlo. Možná proto, že studium na konzervatoři bylo hodně uvolněné a chyběl mi nějaký jasný řád a rámec, na který jsem byl ze sportu vždycky zvyklý, mě nějak usměrnilo k tomu, že na další škole už řád prostě mít musím. A protože jsem nikdy nechtěl skončit ,,pouze“ se středoškolským vzděláním řekl jsem si, že ,,ekonomka“ po ,,konzervě“ může být dobrý hec!

Ještě se ale malinko vrátím ke konzervatoři. Nechtěl jsem tím říct, že studium bylo nějak nezáživné, ba naopak –  například hodiny pantomimy a tance s Evou Polzerovou byly snad to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat co se herectví týče. Tahle práce měla pro mě obrovský význam a jestli o někom mohu říct, že je excelentní pedagog a človek na svém místě, tak je to právě Eva Polzerová. Tímto ji moc děkuji, že jsem měl tu čest ji poznat a věřím, že o ni ještě hodně uslyšíme. Měl jsem na konzervatoři také jedinečnou možnost si obor herectví vyzkoušet přímo v praxi. Ztvárnil jsem v Národním divadle Moravskoslezkém několik menších rolí v divadelních inscenacích a operetách. Práce to byla skvěla, ovšem asi jen při škole. Nedokázal jsem si představit, že bych zbytek života trávil v hereckých šatnách a čekal…čekal….a čekal na svůj výstup, poté vběhl na scénu, odehrál špíl a druhý den ráno šel znovu na zkoušku jiné inscenace. Ne, věděl jsem od první chvíle, že tohle není to, co bych od života chtěl. Mám ale hlubokou úctu k těm, kteří se rozhodli svůj život vést tímto směrem. Jak nám vždycky vštěpovali ,,Divadlo je řehole.“ nebo ,,Pro divadlo se musíš obětovat.“ Díky této zkušenosti jsem se mohl rozhodnout jestli do toho vlaku chci nastoupit doopravdy nebo ne. Byl to zlomový okamžik. To, že jsem studoval konzervatoř ještě neznamenalo, že bych musel celý život tenhle obor dělat. Vlastně když se nad tím zamýšlím opravdu jsem čekal od konzervatoře, že mě ,,alespoň“ z části připraví i na ten druhý, nedivadelní svět – tedy ten filmový. Avšak tahle představa byla lichá. Nevadilo mi to. Člověk si stejně vždycky musí jít za tím svým trochu po svém a očekávat, že mu vše půjde naproti nelze. Já jsem chtěl (a stále chci) hrát především ve filmech. To se mi také hned na začátku studia povedlo. Točit filmy je zábava a když máte dobrou produkci, kde se o Vás starají je to fakt pecka. Horší už je potom ten fakt, že se později dostanete trochu do stejné situace jako v divadle. Čekáte. Čekáte až Vás obsadí do nějaké role ten či onen režisér, čekáte až se bude točit váš obraz, čekáte až technici upraví plochu, čekáte až kameramani zaostří atd. Nicméně je to stále (alespoň pro mě) zajímavější, protože když Vás režisér neobsadí prostě můžete dělat co chcete. V divadle se to nestane.

Fakt je ale ten, a to je zásadní pro tento odstavec, že jste pořád odkázáni na vůli někoho jiného a sami o sobě moc rozhodovat nemůžete. 

A tohle prostě není moje poloha, chci být svým vlastním pánem a nespoléhat na to než něco přijde. Myslím, že rozhodnutí, které příslo už v době studia na konzervatoři, totiž nechat si herectví jen jako koníček, bylo správné.

A já to nakonec hecnul! Šel jsem ze střední umělecké školy rovnou na vysokou ekonomickou školu. Malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro jedince!

…a jak to bylo dále?

….to be continued.

Leave a Comment