DID IT AGAIN!

 15🥋 – 14🥇 – 1 🥈

 

– 15 startů na MČR, z toho 14x vítěz kategorie, 1x 2.místo (2011), šnůra od 2002 do 2010 (9 let) a dalších x medailí v dalších disciplínách. Nejúspěšnější žák a senior na MČR. 3x mistr Evropy, nejúspěšnější závodník na Mistrovství Evropy 2014.

Letos se to opět povedlo!

Dobu závodění a vrcholu mé kariéry už mám za sebou. Splnil jsem si své sny a cíle a cítím, že už mám předávat své zkušenosti dalším. Vždycky….vždycky!… a všude jde jít ještě dál a výš, ale myslím si, že je důležité taky umět najít ten bod, kdy si řeknete: ,,Tady je můj osobní vrchol a vše co by bylo potom, už by mi nepřinášelo tolik radosti“. A to je důležité! Dělat věci, protože Vás baví a vidíte v nich smysl.

Přesto všechno ta chuť lítat zase po ringu ve mě stále je a já se tomu nedokážu bránit a baví mě to. A když můžu alespoň trochu ,,natrénovat“ (tomu se už ale nedá říkat ani trénink :-D) …. jdu do toho! A jdu do toho na 100%. Někdy je to těžké zkloubit – je tam 20 lidí, kterým chci být oporou a vím, že na mě spolehají. Jsem s nimi mnohdy od začátku jejich působení v taekwondu a jednoduše jejich výsledek je pro mě mnohem víc než můj. Moje energie se drolí, ale naučil jsem se věci vnímat v trochu širším měřítku. Věřím, že oni si poradí ( a v konečném důsledku musí) a já pro ně budu alespoň motivace proč pokračovat a jít do toho znovu a znovu. Tak nebo tak stále tam pro ně jsem.

Letos jsem startoval pravděpodobně na svém 15 Mistrovství ČR (nemám to podložené přesně), což je vrcholová soutěž u nás. Po 14 jsem vyhrál kategorii, ve které jsem startoval ve sportovním boji. Když si vzpomenu na svoje začátky, nikdy bych se netipl na bojovníka. Lítal jsem po ringu jako hadr a měl jsem vždycky tak o 20 kilo méně než moji soupeři. Možná právě proto to mojí býčí povaze nedalo a snažil jsem se najít styl, kterým bych mohl konkurovat všem. Prostě jediným mým cílem bylo vyhrávat, protože jsem furt a všude prohrával. V jednu chvíli se mi to povedlo prolomit a už to najednou šlo. Tím to však celé teprve začalo.

Teprve potom, co vyhrajete uvnitř sebe si doopravdy vážíte toho vítězství venku. Vítězství je stav mysli. Pochopil jsme to až po xx porážkách a prohrách a to nejen v taekwondu. Prohru je třeba umět příjmout. A není to opět nic jiného než upadnutí. A po každém upadnutí se děje co? …opět se zvednete.

….PS: ještě tuhle myšlenku rozšířím 🙂 …